Když se chtěl někdo stěhovat do zahraničí za dob socialismu, neměl moc nadějí na úspěch. Jedním směrem, tím západním, to bylo mimořádně komplikované a pro většinu našinců legálně nesplnitelné, a tím druhým, východním směrem se nikdo moc stěhovat nechtěl, protože by si tím jednoznačně nepolepšil. A tak jsme obvykle trčeli u nás a nanejvýš tak snili o tom, jaké by to bylo, kdybychom se mohli sbalit a přesídlit tam, kde bylo nejen podle našich představ líp. A pokud se někomu podařilo přece jenom do vytoužené vyspělejší části světa přestěhovat, pak šlo většinou o nezákonnou emigraci, jejíž jedinou výhodou bylo to, že se člověk do takové ciziny nemusel vláčet s celým svým vybavením domácnosti a dalším majetkem.
Protože kdo by si vzal s sebou do kapitalistické ciziny příliš věcí, hned by vzbudil podezření, že chce utéct, a už preventivně by ho nepustili přes hranice. Takže se dřív do ciziny stěhovalo složitěji i snáze než dnes současně. Kdo tam uprchnul, prchaĺ dost nalehko. Často skoro bez ničeho. Tehdy to prostě nebylo takové jako dnes. A jaké je to dnes? Přece úplně jiné. Když se dnes chce někdo odstěhovat do ciziny, musí se postarat jenom o to, aby si vybral zemi, která ha akceptuje. Která mu pobyt na svém území umožní. A takových zemí je dost. A když je člověk v tomto rozhodnut, stačí, aby sbalil své věci a odstěhoval se tam, kam je mu libo.
Ale stěhování není snadné ani u nás, natož v cizině. Všude je to dřina a za hranicemi mají navrch i svá specifika, o kterých našinci často vůbec nevědí. A tak je lepší nestěhovat se sami. Lepší je využít při stěhování do zahraničí specializovanou stěhovací firmu. Protože ta se vyzná a zařídí vše, co je k přestěhování se potřeba. Ta nezklame.
Majetek kohokoliv doputuje díky této stěhovací firmě tam, kam má, a člověk tam pak může v klidu začít nový život.
